Fenka Nancy ze Zvolena ... neboli Nanynka

Bohužel se brzy ukázalo, že naše krásné představy o kamarádství s naším Arníkem se jaksi nenaplňují. Nancy si ho vůbec nepustila k tělu, vyjížděla po něm, Arník na ni hleděl jako na vetřelce, žárlil, vyjadřoval svoji nelibost různými způsoby, např. i nadílkou uprostřed koberce, trucováním pod postelí atp. A nelepšilo se to. Tehdy jsem myslela, že to nebyl dobrý nápad. Pak se Nancy ve věku necelého roku stala maminkou. Po 10 dnech u nás (30.11.) porodila 6 krásných štěňátek. Zvládli jsme poporodní problémy, kdy z ní nevyšla placenta a zvládli jsme přikrmování prcků, když měla maminka málo mléka. Chování Nancy se ještě zhoršilo. Po porodu byla dost vyšinutá, po každém vyjížděla a měla snahu kousat, při každém pohybu, při každém zvuku hlasitě štěkala a vyšilovala. V té době k nám vůbec nemohly návštěvy, a ty, které přišly, od nás odcházely s poznáním, že máme nebezpečného a zlého psa. Na vánoce u nás byla moje maminka a strávila je u nás skoro téměř bez pohnutí na gauči a když chtěla vstát, volala na mě: "pozor, já vstávám" a já odchytávala Nancy. Jak štěňata rostla, vše kolem dokola rozkousávala a devastovala a jejich maminka jim zdatně pomáhala. No co, člověk se aspoň naučí nelpět na věcech. Nejhorší bylo, když jsem musela odjet a Nanynku nechat doma, to v samém zoufalství zničila kdeco.

Na Štědrý den jsme od našich pejsků dostali krásný dárek....poprvé si spolu hráli na zahradě. A od té doby už byli kámoši. Arník nad ní držel ochranitelskou ruku, tedy vlastně tlapku, a bránil si ji před ostatními psy, čímž se nám společné procházky trochu zkomplikovaly. Nancy se na procházkách seznamovala s cizími lidmi, přestávala na ně štěkat a když od nich dostala piškotek, žasli všichni, jaký je z ní kouzelný a roztomilý pejsek. Po odchodu štěňat si začala vlastně poprvé od příchodu k nám zvykat na normální běžný režim, hodně se uklidnila, začala se mazlit i s mými téměř dospělými dětmi a z "nebezpečného a zl& amp; eacute;ho" psa se stal neuvěřitelně milý, mazlivý chlupáč, vděčný za každé pohlazení, šťastný z každé procházky a dobrý parťák našemu Arníkovi. Stálo to hodně sil, trpělivosti a materiálních ztrát, ale stálo to za to.

U psa z útulku často nevíte, čím si prošli a co to v nich zanechalo. Naší Nancy nesmíme přejet kartáčem po zádech, hned vyšiluje a celá zoufalá se vrhá na záda. Můžeme si jen domýšlet, proč asi. A i když vás to stojí velké úsilí a hodně trpělivosti a lásky, o to sladší je pak pohled na šťastné a veselé stvoření, které se zase raduje ze života a vrací vám všechnu lásku, co mu dáváte.